Citát Měsíce:
  STUPŇOVITOST PIVA - POVĚRY A PŘEDSUDKY Patří již k české pivní kultuře rozlišovat čepovaná i lahvová piva podle stupňovitosti. I když se v poslední době kvůli našemu hurá-evropanství tyto esenciální údaje z etiket vytrácejí, zapálení pivaři i jejich široké okolí stále pijí "desítku" nebo "dvanáctku". Dnes už snad málokterý, byť špatně vzdělaný či velice příležitostný konzument netvrdí, že se jedná o procento alkoholu. Stěží si lze představit, že host restaurace po vypití cca pěti pulitrů středně silného bílého vína opouští lokál bez asistence pracovníků záchranné služby, kteří jej s divokou houkačkou převážejí na nejbližší dialyzační stanici. Kdysi jsem dokonce vyslechl vysvětlení jakéhosi ekonomického inženýra, že toto číslo vyjadřuje stupeň úhlu světelného paprsku procházejícího pivem. Tuto obskurní teorii byl onen vědátor schopen doložit vlastnoručně vyrobeným grafem a číselným vzorcem. Běžné pivo má samozřejmě alkoholu mnohem méně nežli 10 nebo dokonce 12%. Výše zmíněný číselný údaj vychází z tzv. Ballingovy stupnice, která se během doby zpřesnila na tzv. stupnici Plato, používající desetinná čísla. Je to procento surového sladu, které se dostane do roztoku (sladiny) při rmutování ať už infuzní, nebo u nás rozšířenější dekokční metodou. Je-li sladový roztok řidší, jedná se ve finální fázi o pivo 8° či 10°, při vyšších hustotách vzniká klasická 12°, ale i 13°, 14°, 16°, 20° atd.. V této prvé fázi ještě nevzniká alkohol, ale pouze živná půda pro následné kvašení (po vaření sladiny s chmelelm) pomocí speciálně šlechtěných pivních kvasnic. Ačkoliv oficiálně neexistuje exaktní a závazná tabulka závislosti stupňovitosti na obsahu alkoholu, obecně typická dvanáctka mívá zhruba kolem 5% alkoholu. Důležitá je prokvašenost piva - např. desítka z někdejšího slušovického pivovaru měla 4% alkoholu, takřka stejné číslo uvádí pivovar v Hlučíně u své dvanáctky. Kuriózním extrémem je dánský speciál Hvid Öl (bílé pivo), jenž má při solidní stupňovitosti 11 až 14° díky nízkému prokvašení pouze 1,5 - 1,7% alkoholu. V konzervativní Anglii se k vyjádření "hustoty" piva stále ještě používá starý systém čtyřmístných čísel. Převod těchto na prvý pohled zcestných numer lze přepočítat na stupně Ballinga či Plato prostým vydělením posledního dvojčíslí čtyřmi (1044 je zhruba naše 11°, 1056 14° atd.). Další pověra o českém pivu vznikla v 90. letech 20. století. Neinformovaní spotřebitelé začali tvrdit, že po sametové revoluci a hlubokých společenských změnách se u nás začalo vyrábět pivo silnější. Jejich teorii zdánlivě potvrzovaly údaje na pivních etiketách, kdy měla dvanáctka - na rozdíl od dvanáctky "předrevoluční" s číslem min. 3,1% oficiálně odkolo 5% alkoholu. I zde je vysvětlení prosté. Ještě v osmdesátých letech se u nás množství alkoholu v pivu uvádělo v tzv. váhových jednotkách, zatímco dnes se používají jednotky objemové, které jsou čitelnější a přesnější (3,2% váhové jsou asi 4% objemové jednotky). Nemá to naštěstí nic společného s politikou, je to jen jakýsi praktický simplifikační a zdravě unifikační akt pro snadnější srozumitelnost a komunikaci. Tak se v prosinci 1970 vzdali tradice světící Britové své složitě členěné měny (1 libra - 12 šilinků, 1 šilink - 20 pencí) ve prospěch desetinné soustavy. Přes všechny předsudky a pověry i přes nejrůznější terminologické změny by české pivo mělo zůstat dobré a my - jeho milovníci - bychom stále měli mít možnost dát si někde kvalitní "dvanáctku". Z knihy Pivařský labyrint světa a ráj srdce od Martina Jaroška 
Diskuse
|
|
